Co je to vlastně upřímnost?
Upřímnost je vyslovená myšlenka okamžitě bez většího rozmýšlení. V
upřímnosti nezáleží na citlivosti projevu, ale na obsahu výroku a
zacházení a odbočování od tématu je tu tabu. Existuje vůbec upřímnost?
Stoprocentní určitě ne.
Vždy se najde něco, co bychom nikomu nechtěli
povědět. I když se snažíme být otevření, vždy ve skrytu duše něco
zůstane jenom pro nás.
S upřímností se každý velice často setkáváme.
Leč někdy i neradi, bez ní by svět byl jedna velká přetvářka. Existují
lidé, kteří jsou upřímní, a další, kteří upřímně občas něco poví. První
skupina většinou s tím nemá problémy, ty jsou buď bolestivě upřímní,
nebo taktně upřímní. Druhá skupina lidí patří spíše mezi ty lidi, kteří
upřímností hodně ublíží. Od člověka, který je povětšinu svého života a
Vašeho přátelství upřímný, to čekáte, jste na to zvyklí. Od člověka,
který je značně uzavřený či méně upřímný, tak od něj je to mnohdy
neobvyklé slyšet. Nejde o upřímnost jako takovou, ale o podání svého
názoru! Špatně řečená upřímná myšlenka a kritika je bolestivější, než
kdejaká fyzická rána.
Dobře podávané upřímnosti si většinou ceníme,
jelikož víme, že dotyčný netají nic většího a víme, co si o nás myslí.
Někdy je lepší nevědět. Občas člověk vyřkne myšlenku tak, že toho
druhého to pobouří a následně nemůže informaci uvěřit. Není určitě
příjemné, když Vám někdo řekne něco nepříjemně upřímného v době, kdy si
myslíte, že jste svod veškerých problémů kolem Vás. Hodně lidí chtějí
být upřímní, ale jakmile se jim začneme svěřovat, zalezou do svého
psychologického krunýře. Touží-li lidé po upřímnosti, proč pak sami
zalezou, když na scénu přichází upřímnost? V dnešním světě nastává
otázka, i mimo filosofy, zda být upřímný, nebo ne. S převelikou lživostí
to nikam nedotáhne člověk. Možná ano, ale následky jsou někdy tak
drastické, že celý proces lhaní byl naprosto zbytečný. Přílišná
upřímnost, v nesprávnou chvíli bolí stejně jako lež, ale nenese si to
takové důsledky. S upřímnosti Vám lidé nepřestanou věřit, z lhaní
většinou ano. Latentní myšlenky jsou myšlenky na nic. Názor se tvoří
pomocí myšlenek, ale když je budeme skrývat, tak nemusíme ani myslet a
ani žít.
Z toho vychází, že zlatou střední cestou je taktní upřímnost.
Co je to taktní upřímnost?
Taktně se chovat, znamená vědět, co kdy, v
jaké situaci dobře říci. Spojí-li se to s upřímností, pak nastává
chvíle, kdy myšlenky jsou místní, a omalené. Netaktní upřímný člověk,
velice rád, nebo i nechtěně užívá sarkazmu. Sarkazmus nemá být vtipný,
od toho je tu ironie, a také lidé se tomu ani většinou nesmějí. Může se
stát, když je člověk sarkastický a netaktně upřímný, že nastane recese v
řadách přátel. Člověk, který je opuštěný, bez přátel, je většinou v
očích ostatních lidí, nespolečenský, nýbrž nemá cenu ho ani kontaktovat.
Upřímnost nemá jen dočasné následky! Dvakrát měř, jednou řeš, to platí i
u toho, co řeknete. Člověk, který řekne ihned to, co má na srdci, by
měl být rozvážný, a to je klíčem k úspěšné upřímnosti. Nechovat se jako
buran, který nepřemýšlí nad tím, co právě říká! Někdy jsou upřímní lidé
,,na zabití,'' ale s tím se musí počítat, pokud nechceme být obelháváni.
Lepší je někdy mlčet, nežli povědět velkou pravdu, a někdy je zase
lepší povědět velkou pravdu a nemlčet,
musíte jen odhadnout správný čas a
správně to podat a vyslovit!
A co Vy? Snášíte upřímnost lépe, než malou
lež
